V zajetí poezie a soucitu
Kousek za domem pokvetou šeříky.
oslněné nebe září nad městem,
zvuky tramvají a ptačí výkřiky,
důvěřuji všem předjarním předzvěstem.
Ráno z pekárny zavoní rohlíky,
voní i řeka pod prastarým mostem.
Všedně chci žít, bez tragiky, paniky.
Milostné básně jsou mým manifestem.
Truhlíky s muškáty, všední prostota,
Nezval ta slova stvořil a také žil.
V duši mi zůstala jeho šlápota.
Rozkvete mi také prostý rozrazil?
Doma v své tichosti pozamykám svět,
usedám za klavír? Kdo hudbu hnětl?
Hudbu s bolestí dohromady spletl,
podivným soucitem se začínám chvět.