. 1864. Oil on canvas. The Metropolitan Museum of Art, New York, USA..jpg)
To předjaří...
Mám s Adamem schůzku u Národního.
Rychle si rtěnkou přemaluji rty,
zdravím slunce hledící za okny,
poběžím mu vstříc do dne předjarního.
Od řeky táhne ještě závan chladu.
Sníh už taje a mizí z ulice,
v kašnách už oživají chrliče,
Jemná zář z oblohy zalévá Prahu.
On stojí na rohu s pěti poupaty,
krytými hedvábným papírem.
Je tak dojemný, jarem snad přivátý.
Do vlasů mě chce hned políbit.
Já si šeptám: „Můj Adame,
jak mohla jsem bez tebe žít“.