Sonet týrané ženy

Sonet týrané ženy

Ve zlobě a zášti si chladné lože steleš,
pro tebe hvězdy večer nevyjdou.
O lásce mluvíš, a jak by byla peleš,
ve smutku krásné city zahynou.

 

Někdo tě snad zranil a možná cesty zkřížil,
když jednou jsi šel v noci za milou?
Koho jsi miloval a kdo ti ublížil?
Ponížen zůstal jsi před přesilou?

 

Pohrdáš láskou A tak přitom po ni toužíš!
Jenže ti teď do dálky zmizela.
Když srdce ti žena dá, pak ji jen soužíš.
Nechat se bít, to bych se styděla!

 

Tak končí román. Je bez lásky. Možná konec nemá.
Manželství bývá krutá hra. A já zůstanu němá.