Sonet o neuváženém rozvodu

Sonet o neuváženém rozvodu
Na vysokém kopci opevněný dům,
sosny ho střeží a dávají mu stín.
V zimě skrytý za hradbou z ledových dun.
Ve dne k němu vzhlížím, v noci o něm sním.
 
Na mé zahradě kvetou bílé růže,
ráno je pokropím svými slzami.
Krásné milovat jediného muže,
ráda bych prošla zlatými dvířkami.
 
Sejdi už z hory, než růže mi zvadnou,
vítr už roznáší ten podzimní  pach.
Rána jsou mlhavá, pomalu chladnou,
probouzí mou tíseň, probouzí  můj strach.
 
Ten rok bez tebe byl přetěžký kříž.
Vrať se mi zpátky! O čem asi sníš?