Procházka
Celý kraj slunce ráno zaplavilo
a jak slza rosa zářila,
louka se jí tak rozvoněla!
Vzácná to chvíle a od květů bílo.
Její srdce se dříve nemodlilo,
láska ji hlavu teď zmámila,
do duše se tiše vplížila.
A tak něžně ji něco pohladilo.
Martine, pošeptá bílým mrakům,
na co si myslíš v tuto chvíli?
Zašeptej to slunci, bez rozpaků.
Bystřině, co něžně zpívá lesu,
jak jsme k ní tak rádi chodili.
Bože, já tu lásku neunesu ...