Nathanael

Nathanael
Ránem zářilo slunce nad zahradou,
Nathanael řemínky si omotal.
Pod fíkovníkem nad skloněnou hlavou,
modlit se pokorně, jak vždy, započal.
 
Zaletěl k uším andělský hlas shůry,
v listech fíku světlo zlatě zářilo.
Pro něho zpívaly andělské kůry!
Teplo lásky ho po tváři hladilo.
 
"Hle, pravý Izraelec, v němž není lsti!"
"Ty jsi Syn Boží a král Izraele!"
 
Rozhovor vedli, vážně i vesele
a nebe se najednou červánky rdí.
 
Všechno si řekli, večer, bez ostychu,
o zázracích, kráse i lidském hříchu.
 
Nic o bolesti, ani o kalichu,
za posvátné noci, ve svatém tichu.