Mám tě, mám
Mám tě, mám, po ránu na blízku!
Tvá ruka, co mě hladívá,
jak přívěšek je chladivá,
na mém dlouhém zlatém řetízku.
Tvá vůně v závěsech ulpívá.
Chci spát tam, kde zase nejsi,
mé srdce mě nekonejší.
Končí něco, nebo začíná?
Mám tě, mám, z večera pro snění.
O čem mluvíš, mne zajímá,
tvůj obraz v tmách mne dojímá,
při vzpomínce až i omdlení.