Za Ivanem Blatným

05.10.2008 05:39

Podzimně mžilo do korun stromů
podvečer se skláněl nad Brnem
šla jsem jen tak, pomalu domů
a sám Ivan Blatný mne provázel

" Nebe je modré jak karfiol"
tak úchvatně smutná metafora
v tom verši je krása, něha i bol
a vzpomínka na mého profesora

S pokorou v srdci si říkám jeho básně
a večer se pomalu přikrádá
je mi tak bolestně a přitom tak krásně
to jeho poezie si s city pohrává

Zpět