Studánka
Tu studánka! Jak plná slunce!
Snad někdo z ní už někdy pil ...
Jeden lásku neunesl,
druhý o ní jenom snil.
Prvnímu líto prázdných citů,
tak do dlaní si vodu bral.
Voda mu tekla mezi prsty,
nakonec lásku neustál.
Druhému se hvězda přiklonila,
a voda v dlaních zteplala.
Tak v plném slunci láska přišla.
Na kámen sedla. Zůstala.
V kapličce malé něžně se modlí,
ten, kdo ji stvořil srdcem svým.
A studánka je plná slunce,
září tím světlem milostným.