Srnčí stezkou
V zátočinách tichých,
kde zpívají jen ptáci,
na mechu jahody jsme spolu snídali
a z potoka vodu pili,
- jako dva , co mají si co říci.
I když mlčí a dívají se jinam ........
Je dobře, že raci nevymřeli,
je dobře, že voda se nezkalila,
je dobře, že láska , ač bolí,
důvodem je, proč se probudit.
A vstát i do nepohody ....
Nad horami se slunce zvedá,
proráží mraky - je vítězem nad nocí,
rozlije zlato. Rozvoní louky.
Aby k ulehnutí byly, k milování.
Zatím trhám heřmánek - a sním.
Po horách, nad stržemi,
po tajemných stezkách,
- a tam smí jen laně s koloušky -
strážené jeleny a Bohem,
jdeš tiše za mnou.
Protože lidské cesty pro nás není.
Dívám často na nebe,
jestli už není tvůj čas.
- poznám ho podle hvězd -
Srdce si připravím a duši očistím,
pro strastiplnou pouť.
S tebou.
Za tebou ....