Půl sedmé z podzimu
Půl sedmé z podzimu ...
Deštivý večer – vtírá se chlad,
v protějších oknech se líbají milenci.
Ona ještě včera se opírala o okenní rám
A asi plakala.
To bylo ještě léto.
On ještě včera asi drtil v dlani nedopitou láhev
A přemýšlel, zda má či nemá za ni jít
a vkročit do podzimu.
Je třeba zateplit hnízdo před zimou,
svým dechem a slovem,
svou touhou, pod jejíž tíhou
zaskřípou pera ve staré posteli.
Na sedlové střeše toho domu,
Obkročmo – sedávají andělé.
Někdy si myslím, že letí velký pták.
Ale pak sám Anděl složí křídla
a lokty se opře o starý komín.
Nikdo neřekne, proč tak křehká krása
se smí smísit s černými sazemi.
I andělé stejně jako ptáci,
skládají hlavu pod křídla
a spí.
Svým dechem
svou přítomností
sdílí osamělost s lidmi.
Je deštivý večer – půl sedmé z podzimu.