Nedělní ráno

05.10.2008 05:29

 

V šedivém jitru mrholivém

procházím se sama alejí.

Listí se leskne na chodníku

havrani v trávě snídají.

 

 

 

 

Je nedělní ráno, nerušené lidmi,

vzduch voní vlhce po dešti.

Do duše přichází pocit tak vlídný,

utiší předtuchy z lidských neštěstí.

 

 

 

Vždyť každý den je vzácný,

nepřichází vždycky, to útěšné krásné poznání,

že život je jeden a velmi, velmi krásný,

darován pro lásku, pro sny a dávání.

 

V těch nedělních chvílích, na okraji města,

v alejích stromů je skrytý můj svět.

Ze stromů padá barevné listí,

v zahrádkách září podzimní květ.

 

Tak na okraji města, pod stráží starých stromů

se ukládá příroda do spánku.

Je to tak krásné , že nechce se jít domů,

jen dívat se, být svědkem Božích zázraků.

Zpět