Mezi drakem a hadem

05.10.2008 03:59

V polovině noci se člověk budí
a sahá po budíku.

Ještě chvíli spát
než odemkne dveře
a oči zatne do prostoru,
jakoby hledal dozvuky neděle.

V zateplené posteli,
v neprodyšných zdech,
s oživlými obrazy
je sotva slyšet dech.

Ještě neví, člověk se svěšenou rukou
přes stolek s budíkem,
že za pár hodin
- vyhlásí někde někdo válku
- spadne z nebe vločka
- narodí se mládě ježka
-zhasnou světla v nočním baru
- žena počne
-muž se otočí ke zdi

A dítě řekne první slovo spícímu světu.

Slyší ho jen Anděl,
vyprošený matkou,
dřímající v rohu pokoje,
s křídly svěšenými
a odřenými koleny.

Zvedne hlavu a usměje se.

Ještě pár hodin,
ve světě snů stálých proměn.
Přes prizma nekonečné lásky,
vidí mihotání dějů
a přísahá, že je zapíše
až vstane a dá si první cigaretu.

Létání v astrálním těle
po starých chrámech
a zbořených zdech
je zdravé
dokud je touha se vrátit
a umlčet řinčící budík
v neprodyšných zdech
modrého pokoje.

Zpět