Jabloňové sady
Už zase padá šero do jabloňových sadů,
v hladině rybníku se vzhlíží paní noc.
Zářivé lekníny se pyšní svoji krásou
a měsíc, ten tulák, má nad večerem moc.
Chceme se milovat, tak musíme se sejít!
Na večerních cestách už světla ubývá.
Doteky lásky se s tvými touží potkat,
jako když měsíc chce hvězdy zulíbat.
A tak padla noc do jabloňových sadů,
květy tak voní, má touha chce si hrát.
Na ňadra zvolna své horké ruce kladu
a večerním stínům se dávám napospas.