Až k rozednění
Budeme se milovat v ledových dnech.
Snad hvězdy nám posvítí,
sníh ustele bílé lože svatební
a mlha večerní mi jemný závoj utká.
Budeme se líbat v mrazivých ránech.
Na okna nakreslí Mistr svůj ledový květ,
havran pročeše mi dlouhé tmavé vlasy
a pod křídlo schová můj nezhojený stesk.
Budeme se uspávat pod skalním převisem.
Na pohozeném kabátě toho Bezejména
s mrazivou písní tě ukolébám k snění.
Já, která miluji nadevše nové rozednění.